může to být tak dva týdny, co jsem vylezla v noci před barák a uvědomila jsem si, že už je tu podzim. byla zima a hlavně vzduch prostě voněl jinak... na chvíli se sice počasí pokusilo předvést babí léto, který mám mimochodem asi z celýho roku přeci jen nejradši, protože v sobě snoubí klid a počínající únavu podzimu s extatičností léta, ale teď je to úplně jasný. ty přívaly vody, co se venku brzdí o chodník, vítr, který už od večera lomcuje, čím může... člověku by se chtělo jen usnout a nemuset myslet, nemuset něco dělat...
šlo by to říct i jinak, but who cares: život je kurva. přichází čas podzimních depresí...