vánoce
tak už je to za námi. každoroční peklo - přehlídka šílenství, shonu a konzumu. když jsme s ev obcházely tesco, tak nás napadlo přesně tohle. nakoupila jsem tunu dárků a věřím, že některý z nich udělaly opravdu radost. jenže si myslím, že by se to obešlo i bez nich.
nesnáším vánoce. ne snad že by původní idea byla špatná. ale tak, jak vánoce vypadají teď, mně moc neuchvacují. nakoupit spousty dárků. napéct cukroví. uklidit. navařit. a pak, ačkoli je to jednou za rok, je doma to samé posvícení, co každý (neštědrý) večer. hádka nebo dusno. musím říct, že u nás to funguje spolehlivě celé roky a nebylo to jiné, co si pamatuji. jediný rozdíl byl, že zatímco jako malá jsem se nemohla dočkat dárků a baštila jsem povídačky o ježíškovi a koukala na pohádky, tak teď už to vidím. dorazím až před večeří, protože ještě obvykle nakupuji poslední dárky. pomůžu mamince s přípravami, protože nikoho nenapadne, že se ty řízky musí osmažit, než se dají jíst.(letos jsem to nestihla. jsem looser.) večeře se odehrává v tichu, protože sestra nemluví už roky s otcem a máma je unavená a naštvaná. vlastně oprava - jediný mluvící je otec, který se pokouší být vtipný. normálně mi to nevadí, ale u té štědrovečerní večeře se mi občas otvírá kudla v kapse. po večeři rychle rozdat dárky a konec. místo toho, abychom byli rádi, že jsme se ve zdraví sešli a že máme, kde bydlet a co dát na vánoční stůl... a já se přistihnu, že se těším, až v devět zmizím do kina na vánoční projekci života briana. protože máma se odsune k televizi a skoro nekomunikuje. a otec se sestrou se nesnesou v jedné místnosti. a nesmím zapomenout na svého nevlastního bratra, který sice už v zásadě nemá jíné příbuzné, ale je příliš sexy, než aby přišel na štědrý den.
a napadá mě, že si moc vážím všech dárků, které jsem dostala a děkuju za ně. ale mnohem víc děkuju za lidi, kteří mi je dali - mou rodinu, mé přátele. asi jsem byla moc hodná ;).
méně dárků, více lásky nebo tak něco. můj letošní nejlepší dárek není koupený. dal mi ho někdo, na kom mi hodně záleží. doufám, že se mi brzy uzdraví...
nesnáším vánoce. ne snad že by původní idea byla špatná. ale tak, jak vánoce vypadají teď, mně moc neuchvacují. nakoupit spousty dárků. napéct cukroví. uklidit. navařit. a pak, ačkoli je to jednou za rok, je doma to samé posvícení, co každý (neštědrý) večer. hádka nebo dusno. musím říct, že u nás to funguje spolehlivě celé roky a nebylo to jiné, co si pamatuji. jediný rozdíl byl, že zatímco jako malá jsem se nemohla dočkat dárků a baštila jsem povídačky o ježíškovi a koukala na pohádky, tak teď už to vidím. dorazím až před večeří, protože ještě obvykle nakupuji poslední dárky. pomůžu mamince s přípravami, protože nikoho nenapadne, že se ty řízky musí osmažit, než se dají jíst.(letos jsem to nestihla. jsem looser.) večeře se odehrává v tichu, protože sestra nemluví už roky s otcem a máma je unavená a naštvaná. vlastně oprava - jediný mluvící je otec, který se pokouší být vtipný. normálně mi to nevadí, ale u té štědrovečerní večeře se mi občas otvírá kudla v kapse. po večeři rychle rozdat dárky a konec. místo toho, abychom byli rádi, že jsme se ve zdraví sešli a že máme, kde bydlet a co dát na vánoční stůl... a já se přistihnu, že se těším, až v devět zmizím do kina na vánoční projekci života briana. protože máma se odsune k televizi a skoro nekomunikuje. a otec se sestrou se nesnesou v jedné místnosti. a nesmím zapomenout na svého nevlastního bratra, který sice už v zásadě nemá jíné příbuzné, ale je příliš sexy, než aby přišel na štědrý den.
a napadá mě, že si moc vážím všech dárků, které jsem dostala a děkuju za ně. ale mnohem víc děkuju za lidi, kteří mi je dali - mou rodinu, mé přátele. asi jsem byla moc hodná ;).
méně dárků, více lásky nebo tak něco. můj letošní nejlepší dárek není koupený. dal mi ho někdo, na kom mi hodně záleží. doufám, že se mi brzy uzdraví...
0 Comments:
Post a Comment
<< Home