Ze všeho nejhorší je, že není, kam utíkat. Ze školy do práce, z práce do školy. Tady mezi těma čtyřma stěnama mě to prázdno dusí.
Chci někam pryč. Někam, kde není bolest, kde není vůbec nic. Někam, kde není třeba bojovat o každý nádech, jako by to měl být můj poslední.
posted by Esme-chan at 22:36
3 Comments:
Zdá se mi, že každý utíkáme hlavně sám před sebou (a přidávám moji oblíbenou formulku, která už všechny otravuje: každý věříme, že někdy jindy, někde jinde a s někým jiným to bude lepší...problém je jedině v tom, že si tohle budeme myslet do konce života)
děsí mě představa, že bys měla mít pravdu...
hm, vlastně jsi mi tím připomněla mojí oblíbenou "formulku"...: že pokud to takhle půjde dál, pak se jednou ohlédnu a zjistím, že jsem život strávila čekáním.
Post a Comment
<< Home