Nesnáším, když na mě přijde taková ta hodnotící nálada, kdy člověk chodí jako tělo bez duše a přemýšlí, jestli všechno, co dělá, má smysl, jestli vůbec stojí za to žít. Probírám se pak vzpomínkama, které dlouho ležely zahrabány pod nánosy prachu, věcma, které o kterých vím, že jsem je udělala špatně, snažím se přijít na to, jestli jsem dobrý člověk. Nikdy stejně nedospěju k nějakému konečnému výsledku a jediný, co mi tenhle duševní boj přináší, je duševní vyčerpání.