Tuesday, September 28

a dream lost

i just want to write a few words before 4:48 comes and that's the time when death slips to my room and promises me things i desire... and i'm so likely to believe because i have nothing now, every memory has lost its meaning and every hope has turned to dust. i feel empty. it was enough to live for an illusion. but it's not enough to live for emptiness.
hey, death, what would you offer me? tell me about a paradise. my friend told me today that i should dream about reality, not about middle-earth. but reality doesn't mean anything now. i have to erase it, to forget it or i'll go mad.
every time you dream you have to wake up... sooner or later. no matter how vague the dream is... or how beautiful. i have awoken... too suddenly to get by without any scars. i want to go mad, i want to escape the reality and the meaning of the sentences i have read tonight that turned my life to nothing.
i wish i would desire to die, because that would be a final solution. but i only don't want to live...

3 Comments:

Blogger Esme-chan said...

tohle jsem napsala včera...

chce se mi křičet a proklít celej zkurvenej svět. proč, sakra proč... můžu se snažit sebevíc, chtít se změnit a stejně je to všechno jedno. já už prostě nemůžunechcinevimcodělat. jako bych neměla svejch vlastních problémů dost, aspoň trochu úcty přeci, upřímnost. stačilo tenkrát říct, cokoliv, nenechat to dojít až sem. já to dokázala, tak proč ne nikdo jiný. proč to tak strašně bolí... nevimkudykam...
aspoň něco řekni, snad mi dlužíš aspoň to po měsících, kdys mi neřekl ani slovo a nechal mě věřit, že třeba to chceš zkusit a jenom jsi se ještě nerozhoupal...

what a wicked game you play... příliš to bolí...

3:08 pm  
Blogger e*v said...

celý nedorozumění života sestává z toho že lidi spolu nedokážou mluvit, celý život je plný nevysloveného... a není cesta ven, protože když neřekneš, co cítíš, ničí tě to a když to řekneš, maximálně někoho vyděsíš... nebo zraníš. akorát že já musím mlčet, protože kdybych mu to řekla, tak ublížím akorát sama sobě, protože stejně nic nepochopí... musíme stanovit hranice, řekl. proč mám pocit, že to řekl kvůli sobě? mě nepřesvědčí, že tam nikdy nic nebylo, když si toho všimlo tolik lidí. ale co z toho. vždycky je zapotřebí něco víc. pocit nestačí. a iluze se rozplynula.

3:16 pm  
Blogger e*v said...

aspoň se už nemusím tvářit, že by můj život měl smysl.

4:23 pm  

Post a Comment

<< Home