naděje

přijde
stvořená z říční vody
v očích oheň
a zmatek
schody
do vzdušného zámku
přijde ve snu
v spánku
přijde k sobě
zrodí se ze tmy
povstane v hrobě

ohně
v očích a na obzoru
protrhnou se
přehrady
velké vodní dílo zrady
bez konce moře
a na voru
ona
bez jediné výhrady
přihlíží
pokoře

měsíc
zakryje slunce
a stíny zmizí
a barvy a léta a pocity
zbyde jen ona
se svou vizí
osamělá
a oči
vyhaslé
plné popela
nebytí

...

konec října
a slunce slunce pálí
k zalknutí
otevřít dveře
létu
horké kamení
sevřít ve dlani
a vnímat teplo
a slunce
slunce se v řece
odrazí
oslepí
otupí
suchou trávu
žluté listí
horké kameny
i říjen
pomine
jen na chvíli
je tu
a zmizí
neohlédne se
a zlomí srdce
roztavené
slunečním žárem
hvězdami
řekou a trávou
a kamínkem
ve dlani

...

jsem tak nějak tvrdila, že sem přestanu psát, když mám teď vlastní blog, ale to je samozřejmě pěkná ptákovina ;) a mám pocit, že se to sem hodí...

i close my eyes to see
i close my heart to feel

and i get lost
in every little while we shared

i close my eyes to see you
i close my heart to feel you

i break down
waiting for nothing
you never cared

my life is useless again
as it has always been
it's not enough to live for a dream

from one recent icq conversation...

...in the end it´s those little imperfections that we miss so much when someone has disappeared from our life... like a dropped bag, the scent of perfume you hated... or the croaking from the bath...

Do paměti si
vrývám celého tebe.
Kousek po kousku...

Mit Liebe und Angst
betrunken stehe ich hier,
ich warte auf dich

tohle je docela psycho ;o)

životabudič
teče ze zásuvky. zkus
nabít mé srdce!

ještě že existují takové moudré, skeptické hlasy rozumu, které nám vysvětlí, jak bídná a nesmyslná je naše existence. její možný smysl se nachází ve čtyřiceti dvou šálcích kafe se smetanou a cukrem a vaječňákem, ale žádný filosof zatím neprošel přes stádium opilosti k nějaké smysluplné katarzi, která by měla za následek... cokoliv obdobně smysluplného. :) nicméně se tu má mluvit o vztazích, že, baru, a tak jedna myš ode mně (doufám, že jsem ji podvědomě od někoho neokopírovala, jak by se možná mohlo zdát). je to taková alegorie. a nebudu vás napínat, výsledkem samozřejmě je, že nic nemá smysl. život je jako cesta vesmírem. poznáváme lidi nebo je míjíme zblízka nebo zdáli, jako hvězdy. a některé nám připadají jasné a krásné a chceme je jen pro sebe, za každou cenu a s veškerou snahou se jim snažíme přiblížit. to je namáhavé a často to za to vlastně ani nestojí... a když ano, pak se dostaneme přílíš blízko a sežehne nás jejich oheň, odmrští nás pryč a opět zbude jen vesmírné prázdno, chlad a oči pro pláč. má cenu někoho milovat, když ten někdo, tedy ta hvězda, zaplavuje celou oblohu jasem a přes příval světla není vidět na ty další, jiné a možná mnohem krásnější? tohle zní dost sobecky, uznávám. jenže na druhou stranu každý z nás už byl někdy takhle oslněn. spálen. vyvržen do prázdna. není pak lepší věčně bloudit vesmírem?

...

horká letní noc
a hvězdy na dlani
noc v ráji?
noc na zemi

tráva za krkem
míle do svítání
noc v ráji?
noc na zemi

vůně léta
sladká k zoufání
noc v ráji?
noc na zemi

přišel bůh a řekl
milujte se
a pijte víno
nechte se zmámit
hvězdami
v noci
v ráji
na zemi

Odněkud zdálky
Křičí a hovoří svět
Nemůžu usnout

vysoký měsíc
po ránu jinovatka
daleko k tobě

simply fall... 

Chalil Gibran - Prorok / The Prophet

...Když vám pokyne láska, následujte ji,
i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí, i když vás může zranit její meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni,
i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.
Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž...

...

co bude dál až nebudou domy
a hliněné chatrče se na prach rozpadnou
co bude dál až nebudou stromy
a kytky tráva keře uvadnou
co bude dál až nebude hudba
a poslední struny se přetrhnou
co bude dál až nebude láska
a všechny šlapky zmizí a nebudou
co bude dál až nebude život
na světě zbyde jenom kamení
co bude dál až nebudou deště
jen vyprahlé pouště stvoření

ooouuuu. sweeet sixteen :) člověk tehdá neměl co dělat ... ;) aneb srpen 2000 :)

William Butler Yeats - He Wishes For the Cloths of Heaven

Had I the heavens’ embroidered cloths,
Enwrought with golden and silver light,
The blue and the dim and the dark cloths
Of night and light and the half light,
I would spread the cloths under your feet:
But I, being poor, have only my dreams;
I have spread my dreams under your feet;
Tread softly because you tread on my dreams.

Finish this last drink
And let`s feast together now
You`ll be the repast

Too difficult to
Describe what I feel fo you
And yet so simple

The End

It`s over, I now
Can see that all that`s left is
Loneliness for me...

Torn

Your heart torn
Did someone throw it to dogs?
Whatta strange feeling...

The vision of your life broken
To pieces
How could you find the strength to fix it...
Whatta strange feeling...

You think of him
Knowing that he`s only been playing games
Did it seem like love?
Just deception and pain

You still want him
After all those months
Long nights of despair
Though you know you shouldn`t

Whatta strange feeling...

...

stejně má cohen vždycky pravdu. it is crowded and cold in my secret life. celý svět se vejde do sítka na čaj a bůh s ním jen tak klepe. venku prší a já jsem hrozně ráda. a kanou mi slzy z mokrých vlasů...

"going out of my head"

zase podzim
listí šustí
nebo mi jen
šustí v hlavě
radši usnu
na betonu
nebo v trávě

jedna ranní

bílé šílenství
realitu oddělí
mlha hraniční

to mě napadlo cestou na FEL. ach jo. proč člověk tak řeší počasí? proč je tak důležitý? ráno cesta přes strahov, červánky a měsíc a nad městem mlha hustá tak, že by se dala krájet a je z ní vidět jen pár výškových budov na pankráci.
moc burčáku. víc jak litr je moc. brou brou.

Dobíháš tramvaj
A mně proklouzl život
Skrz´zkřehlé prsty

Za okny slunce
V tramvajích už zase topí
Jak zahřát srdce...

jako slunce svit 
jako vítr ve větvích 
zkus mi uvěřit! 

Colorful life is   
All the encounters of love 
And yet comes regret

Naděje, láska - 
ta nejsladší ze všech slov. 
Říkej je častěj´...

haiku?

Listí opadá
A vše se chystá jít spát
Probudím se zas´?

once more

scent of the nature
leaving for a long long time
indian summer

the days got shorter
the river's nearly frozen
we'll have to part soon

the hunter has rised
the wind blows and brings a change
to a lonely soul

pro janičku

just a little drop
hit my head by the sunrise
a cold morning rain

life is life

napadlo vás někdy, že život se dá přirovnat úplně k čemukoliv? stačí se rozhlédnout. je jako stůl, na kterém leží klávesnice, po které bloudím ospalými prsty. je tvrdý, neprůhledný a má pevný tvar. je jako telefon napravo od mé ruky, nikdy se nedovoláte tomu správnému člověku. jako zapalovač, než se nadějete, dojde vám plyn. jako lampa, nikdy nevidíte dál než za horizont světla a nakonec vždycky praskne žárovka. a tak dále... smutný jako noc osvětlená měsícem a trpký jako víno, stále kratší jako mizí listy z kalendáře... je jako zásuvka s elektřinou, chodíte okolo, a když chcete šáhnout hlouběji, shoříte na popel.

jako slza... roztříští se o skleněnou desku stolu a vypaří se. všechno končí... v peru dojde inkoust, vášeň se vytratí jako stín, a město přeludů zmizí v dáli. vlak prosviští okolo a jeho hluk se zaryje do uší, pach vás ohromí a máte chuť položit hlavu na koleje a naslouchat. každá knížka jednou skončí a jen málokdy obsahuje moudrosti, které nás ohromí.

i víno dojde a smích utichne. a po sebekrásnější noci přijde hloupé, nemotorné, střízlivé ráno. kde má člověk hledat to pozitivní? důvod proč žít? život je jako měsíc, přibyde a ubude a zanechá po sobě jenom stříbrný stín a vzpomínku na něco dávno minulého.

Svět mi najednou připadá strašně šedý. Kapky deště se roztříštily o chodník - opakující se téma bolesti a smrti. Sakra co se to s námi všemi stalo! Člověk míní, život mění? A smysl? Někdy opravdu nevím, jestli má vůbec cenu pokoušet se ho najít, pokoušet se pochopit...

Miluješ, jsi zrazen. Věříš, zlomí tě to. Kde brát pořád sílu a odvahu...

Hraješ, vyhraješ. Hraješ, prohraješ. Hraješ...(Jeanette Winterson)