life is life

napadlo vás někdy, že život se dá přirovnat úplně k čemukoliv? stačí se rozhlédnout. je jako stůl, na kterém leží klávesnice, po které bloudím ospalými prsty. je tvrdý, neprůhledný a má pevný tvar. je jako telefon napravo od mé ruky, nikdy se nedovoláte tomu správnému člověku. jako zapalovač, než se nadějete, dojde vám plyn. jako lampa, nikdy nevidíte dál než za horizont světla a nakonec vždycky praskne žárovka. a tak dále... smutný jako noc osvětlená měsícem a trpký jako víno, stále kratší jako mizí listy z kalendáře... je jako zásuvka s elektřinou, chodíte okolo, a když chcete šáhnout hlouběji, shoříte na popel.

jako slza... roztříští se o skleněnou desku stolu a vypaří se. všechno končí... v peru dojde inkoust, vášeň se vytratí jako stín, a město přeludů zmizí v dáli. vlak prosviští okolo a jeho hluk se zaryje do uší, pach vás ohromí a máte chuť položit hlavu na koleje a naslouchat. každá knížka jednou skončí a jen málokdy obsahuje moudrosti, které nás ohromí.

i víno dojde a smích utichne. a po sebekrásnější noci přijde hloupé, nemotorné, střízlivé ráno. kde má člověk hledat to pozitivní? důvod proč žít? život je jako měsíc, přibyde a ubude a zanechá po sobě jenom stříbrný stín a vzpomínku na něco dávno minulého.